Koupačka na Hluboký

24.5.2011 (píše Vilda) - Mimořádně fajnový počasí nám připravilo překvápko v podobě otevřeného koupaliště na Hluboký, kam moc rádi jezdíme. Ráno jsme sbalili saky paky a vyrazili směr Hluboká. Protože o tom, že je už koupaliště otevřené neměl nikdo mimo nás a pár chytráků ani šajna, měli jsme koupaliště sami pro sebe. Jelikož tam mají sluneční vytápění, teplota vody atakovala hranice moře v NDR. To nám ale radost z první cachtačky nezkazilo, s modrými rty a drkotajícími zuby jsme si užívali, co máma skousla. Po obídku jsem si dal dvacet a Kuba pařil na tátově founu hry. Pak jsme si dali pá partiček živých šachů, ze které nás vyrušil štáb jihočeské televize. Zkušeně jsem poskytl rozhovor na téma těžkého života batolete. Pan kameraman mě ujistil, že večer budu ve zprávách před Paroubkem a tak jsem zblbnul celou rodinu aby si to nenechali ujít. Nakonec se ukázalo, že pan kameraman byl sedmilhář a nic z toho nebylo. To ale nevadí, hlavní je, že jsme si užili hezký den. Pa

Školkovní besídka

3.5.2011 (píše Kuba) - Celé jaro jsme ve školce tvrdě makali a nacvičovali naše vystoupení na besídku. Dřina to byla neskutečná, biflování textů, nacvičování replik, zkoušky kostýmů, hodiny u maskérek, ale výsledek stál za to. Nacvičili jsme pro rodiče jednoaktovku s pera neznámého autora s názvem: "Šel zahradník s motykou", náš výkon trošku srazila tréma, ale nakonec jsme si vysloužili ovace ve stoje a několikakerou děkovačku. Čtenářům se omlouvám za nedostatek fotomateriálu, protože fotila mamka proti oknu, tak příště. Pa

Velikonoce

25.4.2011 (píše Vilda) - Jen co jsme vystoupili z našich raftům jsou tu Velikonoce. Loni mě ještě nevzali, takže letos jsem si odbyl premiéru. Nejdřív k nám zašel strejda Míra s dětma vyšupat mamku a pak byla řada na nás. Zahájili jsme to jako každým rokem u sousedek pod náma a pokračovali přes Viktorku, Elenku, babičku Dášu, tetu Alenu, prababičku Táňu až na Soutok, kde se tradičně scházejí koledníci z řad našich přátel. Na každé zastávce jsme za koledu dostali bohatou vejslužku, kterou jsme konzumovali po cestě. Táta říkal, že když chodil koledovat jako dítě dostával jenom opravdická vejce. Doba jde dál, zvyky se mění k naší radosti, takže v košíku máme pár symbolických opravdových vajec a k tomu hromadu sladkostí. Mě nejvíce zachutnala čokoládová vejce s hračkou uvnitř, kterých jsem zdlábnul asi pět, k tomu jsem měli furt v puse lízátko a ještě jsem mohl beztrestně mlátit holky přes zadek. Lepší zábavu jsem si nemohl přát. Vše jsme zakončili slavnostním přípitkem na Soutoku a šli domů na oběd, který mamka dělala zbytečne. Pa

Lužnice v dubnu

23.4.2011 (píše Kuba) - Při troše štěstí si v dubnu ještě zalyžujete, při hodně štěstí můžete jet vodu, koupat se a opalovat se při 27 stupních. Kdo nevěří, ať čte dál. Začalo to návštěvou kámoše Matěje s kterým jsem už loni sjel Vltavu, tak proč nepokořit i Lužnici. Naplánovali jsme to jen na jeden den s noclehem v kempu Krkavec. Tátové byli ráno trošku unavený, protože se šli večer radit na Soutok jak logisticky celou věc zabezpečit. Asi to byla poměrně náročná operace protože se radili dlouho a ráno byli maličko unavený. Nakonec jsme vyrazili na čas, auta jsme nechali na Krkavci, a na start nás odvezl strejda Lukáš co má velký auto. Foto na startu a až jsme pluli. Na dinosaurech si ze mě utahoval Vilda, že jsem se bál, tady převzal roli strašpytla on. Ale za 10minut se vyřval a začalo se mu to líbit. První zastávka na Meteli, občerstvení v podobě zmrzliny a párku, ale hlavně koupání a dovádění v písku. Další zastávka na Hamru, kde jsme si dali plnohodnotný oběd a za 5 hodin plavby jsme už tábořili na Krkavci, jako jediní hosté. Pán z půjčovny si vyzvedl rafty a my mu poděkovali. Ohýnek, opékaní buřtů, dovádění s baterkama a dobrodružná noc ve stanu. Ráno jsme už vyrazili autama do Veselí, kde jsme se rzloučili s Matějem a slíbili si brzy nějaké další dobrodružství. Pa

Řeka Vydra

9.4.2011 (píše Vilda) - Děda Karel a babička Hana nás navštěvují jednotlivě aby si o sebe taky trošku odpočinuli. Děda chodí chytat ryby, pak si s námi hraje nebo jdeme ven. Babička nechytá ryby, tak si s námi jen hraje a chodíme ven. Jednou za čas jedeme na nějaký výlet. Protože babička furt básní o řece Vydře, rozhodli jsme se, že tam vyrazíme. Počásko bylo v dubnu jako v létě, na procházku po Šumavě akorát. Na parkovišti jsem osedlal svůj kočárek a Kuba odrážedlo a vyrazili jsme na podál řeky Vydry. řeka byla trošku jiná než Lužnice, voda tekla proudem a byly v ní obravský balvany po kterých se dalo lézt. To hned vyzkoušel Kuba s taťkou za brblání mamka a babičky zděšených výkřiků. Všechno dobře dopadlo, došlo i na brblali a společné focení. Na Turnerově chatě jsem se nabaštili, pohladili kocoura, pejska a zamávali vydrám ve výběhu a vraceli se stejnou cestou zpět. To odnesl kočárek upadnutím předních koleček, takže mě táta 3 kiláky tlačil po zadních. Řeka vydra je nádherná a babičce se nedivím, že se jí tu líbí, příště bych rád třeba na sloní řeku, to musí bejt něco. Pa